Ladislav Lukeš - silniční motocyklový závodník

Ladislav Lukeš - silniční motocyklový závodník

V minulém čísle Českoveského zpravodaje jsem Vám zdělil, že chci napsat o našich členech klubu, co se vydali na závodnickou dráhu v různých motoristických soutěžích.

Začínám našim Ladikem. Doufám, že nebude vadit, když zveřejním rok narození. Laďa se narodil v roce 1944 v Kašavě na Valašsku, odtud se po válce jeho rodina odstěhovala do České Vsi. Co vyváděl jako dítě jsem nezjišťoval, asi – vlastně určitě byl hodný katolík. To mu pomohlo, že při biřmování dostal za odměnu první motocykl Jawa 50 pionýr.

S teplým řidičákem vstoupil do Jesenického autoklubu a začal závodit. Ze začátku jezdil jízdy zručnosti potom terénní soutěže. Při závodech Stříbrný Smrk pořadatelé vyhlásili i třídu do 50ccm a tak kluci očesali pincky o zbytečná kila, otočili ródle dolů (řidítka) nalili ricinový olej a jeli závodit. Tady na silnici to Ladika bavilo nejvíc a tak u toho zůstal, na těchto závodech začal jezdit i Ivan Štěpán, další člen klubu, který později přešel na motokros. O něm budu psát příště. Do vojny náš závodník jezdil na soutěžní ČZ 125.

První rok po vojně se nám Láďa zamiloval do své Marušky, která ho doprovázela po závodech a jela s ním koupit do Strakonic od pana Báčeho jeho vyladěnou ČZ 175. Na koupi motocyklu vybral své úspory a zbytek dostal od rodičů, které ujistil, že se nejezdí rychle. Přes zimu se v garáži, kterou měl u stařéčků mazlil s novým motocyklem a snil o velkých vítězstvích.

Je tu rok 1967 a první závod v Olomouci. Proběhlo velké rozčarování, jelikož motocykl nejel jak by měl. Doma zjistil se svým týmem banální závadu – ucpaný výfuk. Tady se musím zmínit o Ladikovém hlavním celoživotním mechanikovi - byl to jeho synovec Míra Lukeš, také člen klubu a později přibyl Jura Vitouš. Druhý závod byl v Šumperku a tady i přes pád skončil na třetím místě. A tak to bylo celou sezonu – jak Láďa říká, věnec nebo kotrmelec. V tomto roce se také zúčastnil kvalifikačního závodu do mistrovství republiky a dojel třetí. Bohužel v roce 1968 nebyla třída do 175 vypsána a tak Laďa musel svou motorku předělat na třídu do 125ccm, se kterou se kvalifikoval do mistrovství republiky. Na závodech se za dobu svého působení v moto sportu setkával i s tragickými momenty, když se někdo na trati zabil, jak tomu bylo v prvním závodě ve 125 ccm.

V roce 1969 Ladik vstoupil do mistrovství republiky, kde to bylo těžké. Jeho soupeři byli profesionální tovární jezdci Jawy, ČZ, Tatranu a MZ. V té době umístění do 10 místa byl úspěch, takže jezdil jeden rok první ligu na druhý rok sestoupil do druhé, tady vítězil a zase postoupil do první a tak se to opakovalo. V roce 1971 jsem si i já udělal řidičák a na několik závodů jsem se jel s klukama na mašině podívat a fandit. Během let se Laďa v dílně u staříčků zdokonaloval a pořád něco vymýšlel a předělával, tak jak všichni závodníci. Měl kliku, že to s ním Maruška vydržela, jelikož byl buď v dílně, nebo na závodech.

V roce 1977 mu zakoupil AMK Lipová, kam přešel z Jeseníku, výkonnější motocykl dvouválec Ravo od vynikajícího konstruktéra Raineho. Další roky jeho rukama prošel i motocykl Maico. Jak to bývá u závodníků, pořád chtějí něco lepšího a výkonnějšího a tak se svým týmem začal vyrábět svůj vlastní motor a celý motocykl, který je u nás v muzeu. Pamatuji, jak jsem chodil na odpolední směně do zámečnické v Řetězárně a sledoval Míru Lukeše jak z elektronového odlitku na soustruhu vytváří kola. Také převodové kolečka a další díly se dělaly v Řetězárně, včetně kalení od mistra kaliče Karla Klosovského tč. člen klubu.

Tento motocykl byl dokončen v roce 1981 a nese pojmenování MIRELA - ( Marie, Irena, Renata a Laďa). Název je odvozen po manželce a dvou dcerách. Tyto motocykly vznikly dva a na druhém jezdil synovec Franta Lukeš. Po skončení se závoděním byl a dosud je Ladik častým návštěvníkem své dílny, kde pořád něco spravuje, hlavně motocykly. Majitelé se k němu sjíždějí z celé ČR. a on je poslední štace, když si s poruchou nikdo neví rady. V dílně se při práci také naučil francouzky. Vzpomínám, jak jsem za ním přišel do dílny a on měl na uších Wolkmena a na kazetě lekce z francouštiny – úžasné. Ještě se zmíním, že do České Vsi jeho zásluhou přijíždějí teď již i naší kamarádi z Francie, kteří například dělali mechaniky Paulu Bordesovi, dvojnásobnému vítězi v ME. Někteří se účastní i Kolštejnského okruhu. Ladik také zařídil, že v roce 1999 ve francouzkém týmu mohl jet i první český pilot ve 24. hodinovém závodě Le Mans. Bohužel v treningu havaroval a zranil si kotník, takže nejel. To je tak v kostce vše. Ladikova sportovní kariéra by vydala na knihu, ale doufám, že čtenářům Českoveského zpravodaje aspoň trochu přiblíží sportovní karieru našeho úspěšného jezdce a kamaráda obyvatele České Vsi. Připomínám ještě, že je členem našeho klubu od jeho založení a patří k obětavým členům klubu. Musím však na něj prozradit, že někdy při schůzi vyrušuje s panem Chmelařem.

Napsal Hauerland Jiří

prezident klubu

Fotografie
lukes1-ladislav-1477417011.jpg
lukes1-akrobat-14913304570phpfsbjtj.jpg