Rudi Obšil, špičkový silniční motocyklový závodník, který dokázal talentem, vůlí a pílí nemožné.

Rudi Obšil, špičkový silniční motocyklový závodník, který dokázal talentem, vůlí a pílí nemožné.

Závodník a člen klubu Ruda Obšil.

Vážení a pozorní čtenáři Českoveského Zpravodaje a našich internetových stránek – dnes Vás seznámím s dalším členem našeho Veterán klubu,  který část svého života prožil za řidítky závodního stroje Maico.
Začneme popořádku – Náš Ruda se narodil 25.3.1944 v Olomouci jako syn živnostníka. Jeho rodiče měli pekařství a koloniál v Olomouci. Přesto že měli hodně práce, starali se aby rod Obšilů nevymřel a pořídili si pět kluků a jednu dceru. Ve čtyřech letech se Rudovi stala nemilá věc – přišel o oko. To mu však nebránilo žít naplno.  Rodina si žila spokojeně do doby než začala vláda jedné zrůdné zločinecké strany ( pro ty mladší - jedná se o Komunistickou stranu!). Jak bylo zvykem po roce 1948  vyhnali celou rodinu z jejich majetků a navrch  zavřeli jeho otce do Jáchymova. Maminka s dětmi se přestěhovala do Jeseníku v roce 1956. Sem také  přivezli z kriminálu tátu domů umřít.                                               Jako všichni kluci i on začal drandit od dětských let na všem co mělo motor a kola. V roce 1958  15. srpna nastoupil do učení na malíře natěrače a ten samý den vstoupil do Autoklubu Lipová. Dnes je nejdéle sloužící člen Lipovského Autoklubu. ( Ruda je ve dvouch klubech Lipová a Č.Ves) Pro zajímavost - tehdy měl klub v Lipové  přes 200 členů. Během učení a po vyučení pomáhal při organizování motoristických podniků. Ruda také dělal mechanika našemu Laďovi Lukešovi. V roce 1975 se účastnil výběrového řízení na spolujezdce v Sajdkárkrosu v Mikulovické dolině. Jezdec a majitel Pepa Ščipčák měl sajdkáru Norton o obsahu 600 cm3. Bylo nás pět říkal Ruda - postupně jsme se střídali. To byla raubírna - mi to neznali a vláli jsme za sajdou jako hadr. Postupně nás Pepa všech pět udolal. Tak jsme po testech leželi vedle tratě jak mrtví zajíci po honu.
    Tak se ptám - Rudo Ty jsi začal závodit dost pozdě. Jaký byl podnět, že jsi začal závodit ve svých 32 letech? To je jednoduché – V roce 1977 byla v Hasičáku ( kulturní sál v Jeseníku) beseda s našim populárním závodníkem Františkem Šťastným. Dal jsem Šťastnému jednoduchou otázku. Do kolika let si myslí, že se dá začínat závodit na silničních motorkách? Franta Šťastný odpověděl – znám 20leté starce, ale i 60leté kluky. A bylo rozhodnuto. Lipovský autoklub koupil motocykl 125 cm3 Maico a přidělil ho Rudovi. Také mu přidělili 500,- Kč na sezónu. (Litr kvalitního oleje do benzinu stál 700,-Kč).
    Na první závod si Ruda dodnes pamatuje. Závod se jel v Brně Pisárkách. Sranda byla, že jsem měl půjčenou o několik čísel větší kombinézu a tak jsem poutal velkou pozornost. Po startu všem spadla brada  - jel jsem 5 kol na prvním místě. Pak jsem si v jedné zatáčce ustlal.  Napřed jsem uklidil střepy od plexiskla z cesty, potom znovu naskočil na závodničku a dojel na 6 místě.  Po závodě mi dal kamarád nedošitou kombinézu z kozí kůže, prý ať nedělám ostudu. Další kamarád krejčí v důchodě Arnošt Švéda  mi ji došil - (nejlépe šil když měl 3 promile v krvi.) Vše bylo celkem OK, jen malá chybka se stala, při práci byl asi střízlivý a rukávy našil obráceně. Tak mi šly ruce pořád dozadu. Ještě větší úspěch jsem měl na startech závodů. Při postavení na startovní čáru všichni začali mečet jako kozy – já vím kdo to vyprovokoval. Nezbylo mi než se zeptat – kdo to byl?  Stručná odpověď - katolík Laďa Lukeš! Sranda byla a je vždy mezi motorkáři. Za svou kariéru objel Ruda několikrát všechny závodní okruhy u nás. Dokonce závodil v prvních závodech na nových okruzích v Mostě a Brně. Většinou se umisťoval kolem 10 místa. To mě taky někdy štvalo, přijedu ze závodů a všichni – tak co kolikátý? Říkám 7mý a jé proč né první? Většina si neuvědomovala, že nás bylo kolem 50 a všichni chtěli vyhrát.  A co mechanici? Ruda na to mraky - nejlepší a nejspolehlivější byl Karel Schrom a Venca Skřišovský - na ně byl spoleh.  
Samozřejmě jako všichni i Ruda měl problémy s  penězy, náhradními díly, pneumatikami atd. Představ si – říká mi Ruda, jak byli mezinárodní závody, tak byly oddělené depa kapitalistických závodníků od socialistických závodníků. My si však vždy cestu našli a měnili jejich použité pneumatiky, písty a náhradní díly za šuplery a jiná měřidla, nebo šampaňské atd. Ruda mi také vykládál,  jak dostal kombinézu od dvojnásobného vícemistra evropy v 125 cm3 – francouze Paula Bordese. Kombineza byla malá – přesto se Ruda za pomocí kamarádů do kombinezy nasoukal. Potom kamarádi vzali technický lih a začali ho polévat až se kůže natáhla. Po vyslečení jsem byl černý ještě týden.  Ptám se - no a jak ti byla? Ruda na to - byla úžasná – pěkně naplá, jen se vní nedalo zhluboka nadechnout a stěží sednout. Teď visí kombinéza v muzeu na památku těchto dvou úžasných závodníků co ji oblékali. Svou závodnickou kariéru ukončil Ruda v roce 1990 po 13. letech.
    Teď se budu věnovat zase trochu soukromí tohoto velkého závodníka. V roce 1967 se oženil se svoji krásnou a hodnou ženuškou Mařenkou – obětavou členkou našeho klubu.  Následky velké lásky se zhmotnily do třech kluků. Nejmladší Tomáš je úspěšný tatér a malíř. Také pro nás namaloval několik úžasných plakátů. Další syn Ruda je malíř natěrač jako táta a ten třetí je po dědovi a vyučil se cukrářem. Teď však kvůli penězům  svařuje kontejnery. Ruda má taky hodně vnuků a dokonce je i praděda.  Rudova  Mařenka – jak říká Ruda - moje světice, se kterou je již 50 let měla a má na svých bedrech celou rodinu. Ruda měl dvě práce – malířskou a k tomu také 4x týdně - 28 let hrál v kavárně. Když byl volný čas, trávil ho v  dílně a na závodech buď jako mechanik, nebo jako závodník. I dnes v důchodě chodí do práce. Naše veteránská rodina je velmi ráda že pracuje - máme aspoň někoho kdo nám stříká a linkuje naše miláčky za dobrou cenu. Náš Ruda je také největší vypravěč vtipů co znám a stále jezdí na motocyklech. Musím vám prozradit malou pomluvu - doufám, že se Rudolf nebude zlobit.  V loňském roce se mu podařilo na motorce bourat. Nejen že ohl svodidlo a pochroumal stroj, ale k tomu se pěkně potloukl. Do dnešních dnů má modré některé části těla. Ještě že umí ze závodů padat a je mrštný jako kočka. Samozřejmě to byla voda na mlýn nám zkušeným jezdcům. Pokoušeli jsme se ho učit jak se správně řezají zatáčky. Jistě si dovedete představit jaké invektivy následovaly od našeho dlouholetého závodníka Rudolfa.
    To je v kostce všechno a nezbývá než smeknout před Rudolfem, který svůj život neprožívá nadarmo  a i v pokročilém věku je pořád ten správný motocyklový fanda a taky je jeden z mnoha co si plnil a plní své klukovské sny.
    Na přiložené fotografii vidíte Rudu se svým mechanikem Karlem Schromem. Všimněte si  posezení před startem. Ten začal aplikovat Ruda dávno, než nynější mistři světa. V dnešní době vidíte na obrazovkách svých televizorů jezdce, kteří jeho posez a soustředění kopírují. Toto je nesmazatelná stopa ve světovém motocyklovém cirkuse o kterou se zasloužil náš Ruda - člen našeho veterán klubu z České Vsi!

Napsal Jiří Hauerland  prezident klubu       

Fotografie
Ruda Obšil závodník.jpg